Dálkové vytápění - ekologické teplo bez starostí

Historie a budoucnost dálkového vytápění

Teplárenství, respektive soustavy zásobování teplem se u nás začaly rozvíjet od počátku dvacátých let 20. století. V jejich historii lze vysledovat několik charakteristických období.

Prvním je éra zakládání prvních soustav zásobování teplem ve 20. až 40. letech minulého století. K hlavním důvodům jejich budování patřil zejména rozvoj průmyslové výroby ve městech a s tím spojené potřeby velkého množství tepla pro technologické účely i vytápění nově budovaných bytů v dělnických čtvrtích. Dále to byl rozvoj elektroenergetiky, projevující se potřebou nových větších energetických zdrojů pro provoz místních nebo regionálních elektrizačních soustav. Řešily se tím i problémy s dopravou a skladováním paliva, zejména uhlí. Nebo omezení důsledků jeho spalování rozptylem kouřových plynů pomocí vysokých komínů a svozem zbytků po spalování na úložiště. Tehdy v Praze, Brně nebo Ústí nad Labem vznikly na svou dobu vysoce moderní a progresivní soustavy zásobování teplem se zdroji kombinované výroby elektřiny a tepla. Toto první období lze charakterizovat jako éru parních soustav s městskými teplárenskými zdroji spalujícími tuhá paliva.

V poválečném období 50. a 60. let zaznamenáváme největší rozvoj velkých teplárenských soustav. Hlavní motivací byl pro tuto dobu extenzivní rozvoj těžkého průmyslu, vyvolávající stálé zvyšování energetické spotřeby, celkové zvyšování energetické náročnosti a koncentraci pracovních sil do průmyslových aglomerací. Projevila se zde integrace regionálních elektrizačních soustav do jednotného propojeného systému a s tím spojená potřeba výstavby nových velkých systémových elektráren. Ty zároveň byly významnými zdroji tepla pro SZT. Výstavba soustav zapadala do způsobu centrálního plánování a přerozdělování finančních zdrojů, který preferoval velké stavby pětiletky na úkor rozptýlených drobných projektů a iniciativ. Výsledkem bylo zakládání rozsáhlých soustav v průmyslových a vysoce urbanizovaných aglomeracích na Ostravsku, v severních Čechách, v Praze, Plzni, Pardubicích nebo Hradci Králové. Jejich zdroji byly zpravidla nově budované elektrárny nebo teplárny situované mimo městská centra. Tepelné napáječe a rozvody byly horkovodní. A na tuto dobu se dalo stále hovořit o moderních systémech.

V 70. a 80. letech byl rozvoj teplárenství ovlivňován zejména budováním satelitních panelových sídlišť s okrskovými centralizovanými zdroji tepla a nástupem ušlechtilých paliv (topných olejů a později i zemního plynu), jejichž spotřeba byla bilančně plánována. Bohužel se zde projevil i celkový nedostatek investičních prostředků. Důsledkem této éry bylo budování sice relativně levných, ale energeticky vysoce náročných sídlištních soustav s výtopenskými zdroji (sídlištními kotelnami) na ušlechtilá paliva. Nebo započetí výstavby soustav rozsáhlejších, kde vzhledem k nedostatku finančních prostředků zůstalo pouze u nejlevnějších výtopenských řešení zdrojů (soustavy Brno-Sever či Praha-Třeboradice a další). Toto období lze charakterizovat jako éru sídlištních výtopen s celkovým technickým zaostáváním projevujícím se absencí prvků měření a regulace, zachováváním technologie klasických předávacích stanic, pokračováním ve výstavbě sítí v kanálovém uložení.

Na vývoj teplárenství v poslední dekádě 20. a první dekádě 21. století měla vliv zejména postupná liberalizace cen paliv a energií, utváření konkurenčního prostředí, příchod zahraničních investorů a přijetí nových ekologických a energetických zákonů souvisejících s procesem sbližování české legislativy s legislativou a standardy EU. A to včetně dostupnosti nejmodernějších teplárenských technologií. Důsledkem výše uvedených vlivů se sice projevila stagnace v zakládání nových soustav, ale celý proces -  od výroby až po konečnou spotřebu u soustav dnes provozovaných -  nabyl vyšší účinnosti. Typickými novými prvky ve zdrojích jsou fluidní kotle, odsiřovací zařízení, kogenerační jednotky a další. V distribuci tepla to jsou prefabrikované předizolované potrubní systémy, výměníky s vysokými měrnými výkony a kompaktní objektové předávací stanice. U spotřebitelů pak měření, regulace a termostatické ventily.

Období současného desetiletí 21. století lze charakterizovat jako éru ekologizace a racionalizace provozu existujících zdrojů a soustav zásobování teplem. I jako etapu přizpůsobování se regulaci energetiky a legislativním předpisům. Nebo jako dobu nástupu využívání alternativních paliv a zdrojů energie a hledání dlouhodobé koncepce v případě nedostatku základního paliva, čímž je hnědé uhlí. Na straně odběratelů jde rovněž o racionalizaci spotřeby. Ta se projevuje v komplexním zateplování, výměně oken a vyregulování domovních otopných soustav, což vede ke snížení odběru tepla.

2 000 000 př. n. l.- pravěký člověk poprvé využívá oheň pro přípravu pokrmů a zahřátí
Pozůstatky nalezené v Africe dokazují, že byl oheň využíván k přípravě jídla. Člověk ale dokázal oheň jen udržovat, zatím ho neuměl založit. Na to přišel zhruba před 400 000 lety, kdy začal o sebe třít dvě dřívka nebo křesat kameny. Před 25 tisíci lety se pak v Ostravě Landeku poprvé v ohništích místních pravěkých lovců mamutů začalo používat jako palivo uhlí. Nálezy v údolí řeky Indus dokládají, že 25 století před naším letopočtem si už člověk stavěl „moderní“ kamna, která využíval jako zdroj tepla v chladných obdobích. Systém ústředního vytápění znali již na začátku letopočtu ve starověkých civilizacích Malé Asie, a Indie a zdokonalili ho staří Římané.
400 000 př. n. l.- člověk se konečně naučil oheň rozdělávat, zatím ho dokázal jen udržovat
Pozůstatky nalezené v Africe dokazují, že byl oheň využíván k přípravě jídla. Člověk ale dokázal oheň jen udržovat, zatím ho neuměl založit. Na to přišel zhruba před 400 000 lety, kdy začal o sebe třít dvě dřívka nebo křesat kameny. Před 25 tisíci lety se pak v Ostravě Landeku poprvé v ohništích místních pravěkých lovců mamutů začalo používat jako palivo uhlí. Nálezy v údolí řeky Indus dokládají, že 25 století před naším letopočtem si už člověk stavěl „moderní“ kamna, která využíval jako zdroj tepla v chladných obdobích. Systém ústředního vytápění znali již na začátku letopočtu ve starověkých civilizacích Malé Asie, a Indie a zdokonalili ho staří Římané.
23 000 př. n. l.- první doložitelné využití uhlí v ohništi na vrchu Landek u Ostravy
Archeologickým nalezištěm evropského významu je vrch Landek v Ostravě-Petřkovicích, ležící 90 m nad soutokem Odry s Ostravicí. Své sídliště zde v mladším paleolitu založili lovci mamutů. První kamenné nástroje se tu našly v roce 1923. Průzkum Archeologického ústavu ČSAV v letech 1952 a 1953 nalezl v odhalených pravěkých ohništích a popelištích drobné zlomky kamenného uhlí a jeho zkoksovatělé a popelovité součásti. Rozbory potvrdily, že šlo o uhlí vycházející nedaleko sídliště na povrch. Byl tak získán první důkaz, že neolitičtí lovci před více než 25 000 lety použili pro živení svých ohnišť tohoto "černého kamene". Jde o vůbec první doklad používání uhlí k topení na světě!
2 300 př. n. l.- první „moderní“ kamna v údolí Indu slouží jako zdroj tepla v chladných obdobích
Pozůstatky nalezené v Africe dokazují, že byl oheň využíván k přípravě jídla. Člověk ale dokázal oheň jen udržovat, zatím ho neuměl založit. Na to přišel zhruba před 400 000 lety, kdy začal o sebe třít dvě dřívka nebo křesat kameny. Před 25 tisíci lety se pak v Ostravě Landeku poprvé v ohništích místních pravěkých lovců mamutů začalo používat jako palivo uhlí. Nálezy v údolí řeky Indus dokládají, že 25 století před naším letopočtem si už člověk stavěl „moderní“ kamna, která využíval jako zdroj tepla v chladných obdobích. Systém ústředního vytápění znali již na začátku letopočtu ve starověkých civilizacích Malé Asie, a Indie a zdokonalili ho staří Římané.
  1. století- horkovzdušné vytápění hypocaustum používané v Římě vynalezl Caius Sergius Oratus
Se zdokonalením vytápěcího systému v římských budovách „hypocaustum“ přišel v 1. století před naším letopočtem Caius Sergius Oratus. Teplý vzduch z vytápěcí místnosti (parefurnium) proudil pod podlahou podepřenou cihlovými pilířky o výšce asi 80 cm. Potom stoupal do stěn vybudovaných z dutých cihel (tubula). Při výbojích Římanů na sever se tento způsob topení dále rozšiřoval. U nás byl nalezen v prostoru římského kastelu z období markomanských válek na konci 2. století u Mušova na jižní Moravě. Dlouho ale ještě byli Evropané odkázáni spíše jen na teplo krbu či ohniště, případně mohli využít přenosných ohřívadel.
12. století- v Sýrii zdokonalili způsob vytápění a dokázali vytvořit systém vytápění pro celou ulici
Začalo to v Malé Asie a Indii a zdokonalili ho staří Římané. Podstatou vytápění byla cirkulace ohřátého vzduchu pod podlahou a průduchy ve zdech. Při výbojích Římanů na sever se tento způsob topení dále rozšiřoval. Dlouho ale ještě byli Evropané odkázáni spíše jen na teplo krbu či ohniště, případně mohli využít přenosných ohřívadel. Naproti tomu muslimští „inženýři“ již ve 12. století v Sýrii zdokonalili způsob vytápění a z lokálního vytápění jednoho domu dokázali vytvořit systém vytápění pro celou ulici. Teplovzdušné vytápění bývalo ve středověku i na Pražském hradě a topilo se v něm samozřejmě výhradně dřevem.
17. století- první využití páry pro vytápění skleníků v Anglii
Tou byly vytápěny už v 17. století skleníky v Anglii. Horká voda se začala používat až o 100 let později. Ruští technici postavili první ústřední vytápění za vlády Petra Velikého na začátku 18. století. Nejzachovalejší je v Letním paláci v Petrohradě. V roce 1782 navrhl francouzský inženýr Jean Simon Bonnemain další teplovodní vytápění pro francouzský Chateau du Pecq. K rozmachu ústředního vytápění přispělo nejen používání uhlí ale zejména vynález žebrových radiátorů. I když se v dějinách objevilo několik systémů vytápění, první skutečně moderní dálkové vytápění, jak je známe i dnes, bylo v roce 1877 postavené inženýrem Birds S. Hollyim v newyorském Lockportu.
18. století- ústřední vytápění založené na hydraulickém principu má premiéru za Petra Velikého v Rusku
Tou byly vytápěny už v 17. století skleníky v Anglii. Horká voda se začala používat až o 100 let později. Ruští technici postavili první ústřední vytápění za vlády Petra Velikého na začátku 18. století. Nejzachovalejší je v Letním paláci v Petrohradě. V roce 1782 navrhl francouzský inženýr Jean Simon Bonnemain další teplovodní vytápění pro francouzský Chateau du Pecq. K rozmachu ústředního vytápění přispělo nejen používání uhlí ale zejména vynález žebrových radiátorů. I když se v dějinách objevilo několik systémů vytápění, první skutečně moderní dálkové vytápění, jak je známe i dnes, bylo v roce 1877 postavené inženýrem Birds S. Hollyim v newyorském Lockportu.
1766- první kamna na uhlí v habsburské monarchii si dal v Praze patentovat Christoph Bergner
Po dlouhé řadě neúspěšných pokusů se tomuto alchymistovi podařilo postavit zařízení ze železných plátů, vymazaných šamotem a odolávajících žáru hořících koulí, uhnětených ze směsice uhelného mouru a vody. Tak dlouho však byl svými sousedy osočován z otravování vzduchu kouřem, až mu topit uhlím tehdejší městská rada zakázala. Pokrok musel ještě chvíli počkat. V Praze začalo masivní využití „uhelných“ kamen až v první polovině 19. století, kdy se naopak začalo uhlím topit ve velkém.
1782- francouzský inženýr Jean Simon Bonnemain navrhl vytápění, které využívalo teplou vodu
Tou byly vytápěny už v 17. století skleníky v Anglii. Horká voda se začala používat až o 100 let později. Ruští technici postavili první ústřední vytápění za vlády Petra Velikého na začátku 18. století. Nejzachovalejší je v Letním paláci v Petrohradě. V roce 1782 navrhl francouzský inženýr Jean Simon Bonnemain další teplovodní vytápění pro francouzský Chateau du Pecq. K rozmachu ústředního vytápění přispělo nejen používání uhlí ale zejména vynález žebrových radiátorů. I když se v dějinách objevilo několik systémů vytápění, první skutečně moderní dálkové vytápění, jak je známe i dnes, bylo v roce 1877 postavené inženýrem Birds S. Hollyim v newyorském Lockportu.
1855- v ruském Petrohradu vyrobil první radiátor italský Němec z Polska Franz Karlovič San-Galli
Na celém světě měly radiátory dlouhou dobu v podstatě stejnou podobu. Jejich kosmopolitní otec s italskými kořeny Franz Karlovič San-Galli se narodil ve Štětíně (Prusko). Budoucí vynálezce, průmyslník a publicista se pak přestěhoval do ruského Sankt Pertěrburgu, kde to dotáhl až na poslance Dumy. Svůj patent, kterému říkal "horká krabice", uplatnil v Německu a USA. A tak pro celé následující generace nemohly radiátory vypadat v podstatě jinak, než jako solidní žebrová litinová monstra. Podle některých pramenů byl první litinový radiátor vyroben ve druhé polovině 19. století americkým průmyslníkem Williamem Baldwinem.
1877- Birds S. Holly postavil v New Yorku první skutečně moderní systém dálkového vytápění
Tou byly vytápěny už v 17. století skleníky v Anglii. Horká voda se začala používat až o 100 let později. Ruští technici postavili první ústřední vytápění za vlády Petra Velikého na začátku 18. století. Nejzachovalejší je v Letním paláci v Petrohradě. V roce 1782 navrhl francouzský inženýr Jean Simon Bonnemain další teplovodní vytápění pro francouzský Chateau du Pecq. K rozmachu ústředního vytápění přispělo nejen používání uhlí ale zejména vynález žebrových radiátorů. I když se v dějinách objevilo několik systémů vytápění, první skutečně moderní dálkové vytápění, jak je známe i dnes, bylo v roce 1877 postavené inženýrem Birds S. Hollyim v newyorském Lockportu.
1901- Edison staví prvních 70 panelových domů pro ubytování dělníků a kanceláře
Podle některých pramenů je vynálezcem panelové výstavby Tomáš Alva Edison. Počátkem 20. století nechal prý postavit sídliště asi 70 dělnických a úřednických domků. První panelové domy v Evropě se objevily v Nizozemsku po první světové válce. Ve 20. a 30. letech tento nový typ bydlení zdomácněl v Německu a Francii. Paříž měla svůj první panelák v roce 1939. Podobné bloky byly stavěny též ve Švédsku a Finsku. U nás začala s vývojem panelových domů v roce 1940 firma Baťa. Stavba paneláků sloužila jako rychlé a levné bydlení, přesto se nikde na západě nestavěly tak masově, jako ve východním bloku. Západní Evropa od jejich výstavby upustila v 70. letech, u nás se s jejich výstavbou skončilo po pádu železné opony.
1922- Mark Benson představuje první bojler pro ohřev vody
Dnes nám připadá samozřejmé, že s vytápěním nám teplárna dodává i teplou vodu. Je tedy s podivem, že první bojler pro ohřev vody vymyslel až v roce 1922 Mark Benson. Z vodovodního kohoutku tak začalo konečně téci i teplá voda teprve před necelými 90ti lety.
1922- v Ústí nad Labem se poprvé v Čechách vytápí objekty párou dálkověz elektrárny
Začalo to poruchou kotelny ve škole, kde je dnes muzeum. Přes ulici byla elektrárna. Její techniky napadlo přivést páru potrubím do topné soustavy školy. S tím ale nebyly zkušenosti a odvážný návrh narazil u radních na odpor. Starosta ale nakonec záměr prosadil a roku 1922 se provoz teplárny stal součástí městské elektrárny. Na parní síť dálkového vytápění se napojila škola, městské divadlo a lázně, později Masarykova nemocnice a většina veřejných budov ve středu města. Již tehdy bylo teplo z teplárny výhodné a „z ekonomických důvodů si ho nechali zavést i četní majitelé soukromých domů“ píše se doslova v historických análech města.
1923- průkopník teplárenství, profesor Liszt, si prohlíží parní soustavu vytápění v New Yorku
V roce 1923 se průkopník teplárenství v českých zemích, profesor brněnské techniky Vladimír List vydal do New Yorku, aby novinku - dálkové vytápění - spatřil na vlastní oči. Podle historiků tam ale vůbec nemusel a mohl si ušetřit cestu přes Atlantik. Stačilo si udělat výlet do Ústí nad Labem, kde už rok elektrárna vytápěla školu a další městská zařízení. Roku 1926 přestavěla svoji elektrárnu v Holešovicích na teplárnu Praha a v roce 1930 se dočkalo i Brno. Za 20 měsíců zde byla podle newyorských postřehů profesora Lista jako zcela nové zařízení zprovozněna naše první teplárna. V Brně už ale od roku 1905 byla v provozu i první spalovna odpadu v Rakousko-Uhersku a dokonce spalováním odpadu vyráběla elektřinu.
1926- elektrárnu v Praze - Holešovicích nechává město přestavět na teplárnu
V roce 1923 se průkopník teplárenství v českých zemích, profesor brněnské techniky Vladimír List vydal do New Yorku, aby novinku - dálkové vytápění - spatřil na vlastní oči. Podle historiků tam ale vůbec nemusel a mohl si ušetřit cestu přes Atlantik. Stačilo si udělat výlet do Ústí nad Labem, kde už rok elektrárna vytápěla školu a další městská zařízení. Roku 1926 přestavěla svoji elektrárnu v Holešovicích na teplárnu Praha a v roce 1930 se dočkalo i Brno. Za 20 měsíců zde byla podle newyorských postřehů profesora Lista jako zcela nové zařízení zprovozněna naše první teplárna. V Brně už ale od roku 1905 byla v provozu i první spalovna odpadu v Rakousko-Uhersku a dokonce spalováním odpadu vyráběla elektřinu.
1930- zprovozněna první moderní teplárna v Československu
V roce 1923 se průkopník teplárenství v českých zemích, profesor brněnské techniky Vladimír List vydal do New Yorku, aby novinku - dálkové vytápění - spatřil na vlastní oči. Podle historiků tam ale vůbec nemusel a mohl si ušetřit cestu přes Atlantik. Stačilo si udělat výlet do Ústí nad Labem, kde už rok elektrárna vytápěla školu a další městská zařízení. Roku 1926 přestavěla svoji elektrárnu v Holešovicích na teplárnu Praha a v roce 1930 se dočkalo i Brno. Za 20 měsíců zde byla podle newyorských postřehů profesora Lista jako zcela nové zařízení zprovozněna naše první teplárna. V Brně už ale od roku 1905 byla v provozu i první spalovna odpadu v Rakousko-Uhersku a dokonce spalováním odpadu vyráběla elektřinu.
1952- v Ostravě - Landeku nalezeny důkazy o využití uhlí jako paliva již před 25 000 lety
Archeologickým nalezištěm evropského významu je vrch Landek v Ostravě-Petřkovicích, ležící 90 m nad soutokem Odry s Ostravicí. Své sídliště zde v mladším paleolitu založili lovci mamutů. První kamenné nástroje se tu našly v roce 1923. Průzkum Archeologického ústavu ČSAV v letech 1952 a 1953 nalezl v odhalených pravěkých ohništích a popelištích drobné zlomky kamenného uhlí a jeho zkoksovatělé a popelovité součásti. Rozbory potvrdily, že šlo o uhlí vycházející nedaleko sídliště na povrch. Byl tak získán první důkaz, že neolitičtí lovci před více než 25 000 lety použili pro živení svých ohnišť tohoto "černého kamene". Jde o vůbec první doklad používání uhlí k topení na světě!
1955- začínají vznikat základy teplárenských soustav většiny krajských a okresních měst
1991- bylo založeno Teplárenské sdružení České republiky, hájící zájmy českého teplárenství
1993- začínají zásadní modernizace a ekologizace teplárenských zdrojů a soustav v České republice
1995- zahájen provoz tepelného napáječe Mělník - Praha, dlouhého 34 km s průměrem roury 1,2 m
2005- u příležitosti 150. výročí prvního radiátoru byl v ruské Samaře odhalen pomník s kočkou
Teplárenské sdružení České republiky