- jako zdroj tepla začali lidé používat oheň už před 2 milióny let...
Pozůstatky nalezené v Africe dokazují, že byl oheň využíván k přípravě jídla. Člověk ale dokázal oheň jen udržovat, zatím ho neuměl založit. Na to přišel zhruba před 400 000 lety, kdy začal o sebe třít dvě dřívka nebo křesat kameny. Před 25 tisíci lety se pak v Ostravě Landeku poprvé v ohništích místních pravěkých lovců mamutů začalo používat jako palivo uhlí. Nálezy v údolí řeky Indus dokládají, že 25 století před naším letopočtem si už člověk stavěl „moderní“ kamna, která využíval jako zdroj tepla v chladných obdobích. Systém ústředního vytápění znali již na začátku letopočtu ve starověkých civilizacích Malé Asie, a Indie a zdokonalili ho staří Římané.
- nejstarší archeologické důkazy o používání uhlí pocházejí z Ostravy…
Archeologickým nalezištěm evropského významu je vrch Landek v Ostravě-Petřkovicích, ležící 90 m nad soutokem Odry s Ostravicí. Své sídliště zde v mladším paleolitu založili lovci mamutů. První kamenné nástroje se tu našly v roce 1923. Průzkum Archeologického ústavu ČSAV v letech 1952 a 1953 nalezl v odhalených pravěkých ohništích a popelištích drobné zlomky kamenného uhlí a jeho zkoksovatělé a popelovité součásti. Rozbory potvrdily, že šlo o uhlí vycházející nedaleko sídliště na povrch. Byl tak získán první důkaz, že neolitičtí lovci před více než 25 000 lety použili pro živení svých ohnišť tohoto "černého kamene". Jde o vůbec první doklad používání uhlí k topení na světě!
- systém ústředního vytápění znali již starověké civilizace…
Začalo to v Malé Asie a Indii a zdokonalili ho staří Římané. Podstatou vytápění byla cirkulace ohřátého vzduchu pod podlahou a průduchy ve zdech. Při výbojích Římanů na sever se tento způsob topení dále rozšiřoval. Dlouho ale ještě byli Evropané odkázáni spíše jen na teplo krbu či ohniště, případně mohli využít přenosných ohřívadel. Naproti tomu muslimští „inženýři“ již ve 12. století v Sýrii zdokonalili způsob vytápění a z lokálního vytápění jednoho domu dokázali vytvořit systém vytápění pro celou ulici. Teplovzdušné vytápění bývalo ve středověku i na Pražském hradě a topilo se v něm samozřejmě výhradně dřevem.
- systém ústředního vytápění zdokonalili staří Římané…
Se zdokonalením vytápěcího systému v římských budovách „hypocaustum“ přišel v 1. století před naším letopočtem Caius Sergius Oratus. Teplý vzduch z vytápěcí místnosti (parefurnium) proudil pod podlahou podepřenou cihlovými pilířky o výšce asi 80 cm. Potom stoupal do stěn vybudovaných z dutých cihel (tubula). Při výbojích Římanů na sever se tento způsob topení dále rozšiřoval. U nás byl nalezen v prostoru římského kastelu z období markomanských válek na konci 2. století u Mušova na jižní Moravě. Dlouho ale ještě byli Evropané odkázáni spíše jen na teplo krbu či ohniště, případně mohli využít přenosných ohřívadel.
- moderní doba začala pro ústřední vytápění nejprve používat horkou páru…
Tou byly vytápěny už v 17. století skleníky v Anglii. Horká voda se začala používat až o 100 let později. Ruští technici postavili první ústřední vytápění za vlády Petra Velikého na začátku 18. století. Nejzachovalejší je v Letním paláci v Petrohradě. V roce 1782 navrhl francouzský inženýr Jean Simon Bonnemain další teplovodní vytápění pro francouzský Chateau du Pecq. K rozmachu ústředního vytápění přispělo nejen používání uhlí ale zejména vynález žebrových radiátorů. I když se v dějinách objevilo několik systémů vytápění, první skutečně moderní dálkové vytápění, jak je známe i dnes, bylo v roce 1877 postavené inženýrem Birds S. Hollyim v newyorském Lockportu.
- s prvními rozvody dálkové vytápění přišly na svět i radiátory…
Na celém světě měly radiátory dlouhou dobu v podstatě stejnou podobu. Jejich kosmopolitní otec s italskými kořeny Franz Karlovič San-Galli se narodil ve Štětíně (Prusko). Budoucí vynálezce, průmyslník a publicista se pak přestěhoval do ruského Sankt Pertěrburgu, kde to dotáhl až na poslance Dumy. Svůj patent, kterému říkal "horká krabice", uplatnil v Německu a USA. A tak pro celé následující generace nemohly radiátory vypadat v podstatě jinak, než jako solidní žebrová litinová monstra. Podle některých pramenů byl první litinový radiátor vyroben ve druhé polovině 19. století americkým průmyslníkem Williamem Baldwinem.
- v současnosti klasické radiátory prakticky vytlačily radiátory deskové…
Nejen že se dobře myjí, vejdou se všude, vyrábějí se v řadě barevných podob, ale především jsou v předávání tepla mnohem efektivnější. Když doslouží, je jejich výměna snadná. Klasické staré typy radiátorů už uvidíme většinou jen v muzeích. Ty úplně první byly půldruhého metru vysoké, později litinový materiál sváděl k jejich zdobení dekorem ve stylu, který zrovna panoval. V ruské Samaře se před pár lety dokonce radiátor dočkal dvoumetrákového pomníku. Pozoruhodné je, že jeho součástí je i na něm ležící kočka, která se tam jako symbol tepla vyhřívá.
- dodávka teplé vody se za teplem opozdila o pár desítek let…
Dnes nám připadá samozřejmé, že s vytápěním nám teplárna dodává i teplou vodu. Je tedy s podivem, že první bojler pro ohřev vody vymyslel až v roce 1922 Mark Benson. Z vodovodního kohoutku tak začalo konečně téci i teplá voda teprve před necelými 90ti lety.
- po dlouhá tisíciletí lidem jako jediné palivo sloužilo dřevo…
Suché větve hořely v pravěkých ohništích, vyschlá polena vyhřívala středověké krby i pece venkovských chalup. Teprve v 19. století se začalo k vytápění běžně užívat i uhlí. Nebylo to totiž zpočátku vůbec jednoduché. První kamna na uhlí v habsburské monarchii si dal v Praze už v roce 1766 patentovat Christoph Bergner, ale městská rada topení uhlím kvůli kouři zakázala. Pokrok musel ještě chvíli počkat. Praha se dočkala masivního využití „uhelných“ kamen až v první polovině 19. století, kdy se naopak začalo uhlím topit ve velkém.
- první kamna na uhlí v habsburské monarchii si dal v Praze roku 1766 patentovat Christoph Bergner…
Po dlouhé řadě neúspěšných pokusů se tomuto alchymistovi podařilo postavit zařízení ze železných plátů, vymazaných šamotem a odolávajících žáru hořících koulí, uhnětených ze směsice uhelného mouru a vody. Tak dlouho však byl svými sousedy osočován z otravování vzduchu kouřem, až mu topit uhlím tehdejší městská rada zakázala. Pokrok musel ještě chvíli počkat. V Praze začalo masivní využití „uhelných“ kamen až v první polovině 19. století, kdy se naopak začalo uhlím topit ve velkém.
- se Praha začala už v první polovině 19. století v zimě dusit škodlivým kouřem…
Začalo to s masivním nástupem uhelných kamen. Od toho dusivého kolapsu začala v polovině 30. let 20. století zachraňovat metropoli první soustava zásobování teplem vzniklá při přestavbě holešovické elektrárny na teplárnu. Dnes Pražská teplárenská soustava, pro kterou se teplo přivádí jedním z největších tepelných napáječů v Evropské unii až z mělnické elektrárny, zásobuje teplem přes 160 000 domácností. Celkem teplárny, výtopny, blokové a domovní kotelny dodávají v Praze teplo pro téměř 300 000 domácností. V celém Česku je pak ze zdrojů mimo byt teplem zásobováno kolem 1,5 miliónu domácností.
- paneláky nejsou českým vynálezem…
Podle některých pramenů je vynálezcem panelové výstavby Tomáš Alva Edison. Počátkem 20. století nechal prý postavit sídliště asi 70 dělnických a úřednických domků. První panelové domy v Evropě se objevily v Nizozemsku po první světové válce. Ve 20. a 30. letech tento nový typ bydlení zdomácněl v Německu a Francii. Paříž měla svůj první panelák v roce 1939. Podobné bloky byly stavěny též ve Švédsku a Finsku. U nás začala s vývojem panelových domů v roce 1940 firma Baťa. Stavba paneláků sloužila jako rychlé a levné bydlení, přesto se nikde na západě nestavěly tak masově, jako ve východním bloku. Západní Evropa od jejich výstavby upustila v 70. letech, u nás se s jejich výstavbou skončilo po pádu železné opony.
- vývoj paneláků u nás začal v roce 1940 na pokyn firmy Baťa…
Do roku 1945 bylo postaveno několik experimentálních domků. Po válce pokračoval ve Zlíně vývoj dvou a třípodlažních paneláků s 18 byty. Stavba prvního většího panelového sídliště u nás byla zahájena v roce 1954 na Zelené lišce v Praze 4. Jeden z jeho panelových domů s 12 byty 3+1 o velikosti 100 m2 stojí dodnes. Boom stavby paneláků přišel o dva roky později s paneláky typu G40 (Gottwaldov 40 bytů) a dalšími, které využívaly konstrukce z montovaných panelů. První pětipodlažní dům s označením G40 byl postaven už v roce 1953 ve Zlíně. Odhaduje se, že v panelových domech je v Česku přes 1,16 milionu bytů. Více než polovina je už starší 35 let, což je na hranici předpokládané životnosti.
- nejstarším zařízením, které sloužilo k odvodu kouře z domu, byl dymník…
V některých slovanských jazycích tento termín pro komín přežil do dnešních dnů, jak o tom svědčí i nápis na nejvyšším evropském komíně v elektrárně Trbovlje ve Slovinsku: "Termoelektrarna Trbovlje, najvišji dimnik v Evropi, H = 360 m". Původní dymník však odváděl kouř jen do podkrovního prostoru. V 15. století se začínají objevovat první komíny sahající nad samotnou střechu, které odváděly kouř poprvé zcela mimo dům. První komíny byly dřevěné či hlinitodřevěné. Se zavedením protipožárních předpisů se v průběhu 17. a 18. století začalo přecházet na komíny zděné, které využívaly k odvodu kouře umělého tahu.
- v České republice bychom napočítali skoro 6200 průmyslových a energetických komínů…
Postavené na sebe by dosáhly do výšky přes 210 km nad zemí. V takové výšce probíhala většina pilotovaných kosmických letů. Vesmírná stanice ISS létá ve výšce 400 km nad Zemí. Nejlepší dokumentaci komínů u nás spravuje Svaz českých komínářů. Původně recesistický spolek založený čtyřmi přáteli v roce 1981 po výstupu na komín v michelské teplárně v Praze se po revoluci proměnil v řádné občanské sdružení.
- komíny patří k našim nejvyšším stavbám…
Na prvních třech místech žebříčku nejvyšších staveb u nás najdeme vysílače Liblice u Českého Brodu (dva kotvené stožáry 355 m), Krašov na Plzeňsku (347,5 m) a Kojál u Vyškova (dvojče Krašova vysoké 339,5 m - bez nástavce 322 m). Dále však v první desítce následují elektrárenské komíny Chvaletice 305 m, Prunéřov 300 m, Mělník 270 m a Dětmarovice 270 a 269 m. V seznamu překážek - umělých objektů Air Navigation Services of The C.R. u nás najdeme přes 250 komínů vyšších než 100 metrů.
- nejvyšší zděný komín v Evropě stojí už přes 124 let…
Nejvyšší zděný komín světa Anaconda Smelter Stack vysoký 178 m je nepřehlédnutelnou dominantou u městě Anaconda v americké Montaně a byl postaven v roce 1917. Nejvyšší zděný komín Evropy Halsbrücker Esse, v Halsbrücke v Německu, postavený už v roce 1889 je vysoký téměř 140 m. Stojí navíc jen 40 km severozápadně od přechodu Český Jiřetín u Litvínova. U nás byl nejvyšší 117 metrů vysoký zděný komín Elektrárny v Kolíně postavený v 30. letech 20. století. Od podzimu 2010 zdobí jeho plášť podle návrhu kolínských školáků barevní motýli. Pro představu, takový 100 metrový zděný komín se stavěl rok a půl. Ale z cihel se už komíny dávno nestavějí.
- zděné komíny vystřídaly po 2. světové válce železobetonoví obři…
Nejvyšší komín na světě je železobetonový komín elektrárny GRES II - Ekibastuz v Kazachstánu s výškou 420 m postavený v roce 1987. Nejvyšší komín Evropy stojí v elektrárně Trbovlje asi 50 km od slovinské Lublaně a byl postavený v roce 1976. Komín je vysoký 360 metrů, aby převýšil okolní kopce údolí řeky Sávy a nezamořoval ho zplodinami, jako jeho předchůdce. První železobetonový komín u nás vysoký 140 metrů byl postaven za 98 dní v Gottwaldově (Zlín) v roce 1953. Nejvyšší u nás je ale 305 m vysoký komín chvaletické elektrárny postavený v roce 1977. Je nepřehlédnutelnou dominantou celého Polabí.
- z vlaku na trase Praha Pardubice uvidíte hned čtyři naše výškové rekordmany…
Žižkovský vysílač Tower Park Prague, postavený v letech 1985 až 1992, je se svými 216 m nejen nejvyšší stavbou v Praze, ale také nejvyšší věží a nejvyšší vyhlídkovou plošinou u nás. Následují při cestě z Prahy po pravé straně dva kotvené stožáry vysílače Liblice u Českého Brodu vysoké 355 m, postavené v letech 1975 a 1976, které jsou našimi vůbec nejvyššími stavbami. V Kolíně nepřehlédnete proti nádraží vlevo 117 m vysoký nejvyšší cihlový komín u nás z roku 1930. Jeho plášť dnes zdobí podle návrhu kolínských školáků motýli. O pár kilometrů blíže Pardubicím si nenechte z okénka vlaku ujít pohled na náš nejvyšší 305 m vysoký komín chvaletické elektrárny postavený v roce 1977.
- na odstřel železobetonového komínu Elektrárny Tušimice bylo potřeba 39 kg trhaviny…
Dominanta kraje kolem Kadaně, 196 metrů vysoký komín Elektrárny Tušimice I, postavený v roce 1960, definitivně dosloužil v listopadu 2005. Na demolici komína tušimické „jedničky“, jehož průměr u paty byl 15 metrů a tloušťka stěny 70 cm, se spotřebovalo 39 kg trhaviny a pro nálože bylo potřeba navrtat 318 děr. Váha železobetonového monstra nad úrovní destrukčního řezu, tedy 25 metrů nad patou komína činila 12 500 tun velmi odolného materiálu, který se proměnil v suť. Komín padl k zemi během 8 vteřin. Stejný osud při modernizaci elektrárny potkal i druhý tušimický komín vysoký dokonce 300 m.
- italská Pisa má křivou věž, ale Brno má křivý komín…
V Brně - Maloměřicích mají jednu z nejbizarnějších technických památek - nejkřivější komínu nás a možná i ve světě. V areálu teplárny stojí 218 metrů vysoký železobetonový komín, připomínající šikmou věž v Pise. Komín byl budován s pomocí posuvného bednění. Jeho výstavba v roce 1982 ale byla ve dvou třetinách pro mrazy přerušena. Při pokračování na jaře se komín vychýlil od svislé osy. Statici ale usoudili, že to nebude mít vliv na jeho pevnost a komín byl dokončen. Červený svislý nátěr na něm má dnes za úkol opticky kompenzovat jeho zakřivení.
- na skutečný pivovarský postřižinský komín strýček Pepin nevylezl…
Kdo by neznal klasickou scénu z filmu Postřižiny se strýčkem Pepinem a paní správcovou a jejich klábosení na ochozu pivovarského komína v Dalešicích na Třebíčsku. Komín je vysoký necelých 22 metrů, ale pro detailní záběry s herci byl na střeše postaven filmový komín vysoký jen 2 metry. Na skutečný komín pak vylezli dabléři herců. Po dramatické privatizaci objektu dnes opět pivovar slouží svému původnímu účelu a je v něm Muzeum rakousko-uherského pivovarnictví.
- na našich komínech hnízdí draci, létají motýli a kvetou surfinie…
Od roku 2004 hlídají 126 m vysoký komín krnovské teplárny z roku 1996 namalovaní papíroví draci. Byl to první komín, který byl u nás takto cíleně zkrášlen. Motiv byl vybrán z 300 návrhů krnovských školáků a porazil žirafy, balónky i motýli. Ti se ale prosadili na podzim 2010 na komín elektrárny v Kolíně, který je svými 117 m nejvyšším cihlovým komínem u nás. V létě 2013 pak rozkvetl převislými surfiniemi 40 m komín v České Skalici v areálu společnosti Agro CS. 247 truhlíků osázených 750 rostlinami v růžové a fialové barvě komín obepnulo v 19 kruzích. O závlahu se staralo 620 m kapacích hadic.
- trasy soustav zásobování teplem u nás měří celkem přes 7700 kilometrů…
To je vzdálenost z Prahy do Bridgetownu, hlavního města ostrovního království Barbadosu, který je součástí Návětrných ostrovů Malých Antil v Karibiku. A jelikož je každá trasa minimálně dvoutrubková, všechny roury by natažené z Prahy končily uprostřed Pacifiku, tedy v Tichém oceánu východně od Austrálie někde mezi Samou a Velikonočním ostrovem. Ty největší roury mají vnitřní průměr až 120 cm.
- tepelný napáječ z Mělníka je v Evropské unii největší…
Toto unikátní dílo, jehož provoz byl zahájen v roce 1995 a kterým se dopravuje teplo z elektrárny v Mělníce do Prahy, nemá v Unii obdoby. Nejen více než 60 kilometrovou vzdáleností trasy k nejvzdálenějšímu zásobovanému objektu, ale i objemem napáječe, jehož roury mají průměr 120 cm. V napáječi mezi Mělníkem a Třeboradicemi cirkuluje 75 000 m3 oběhové vody (38 plaveckých bazénů), která vzdálenost mezi mělnickou elektrárnou a třeboradickou teplárnou (34 km) zvládne za 6 až 8 hodin. Oběhová voda se ohřívá na teplotu 160 °C a díky účinné izolaci potrubí vychladne při průchodu trasou jen o 2°C.
- deset největších soustav zásobuje u nás teplem přes půl milionu domácností…
Přesně je jich 558 000, to je 38 % domácností zásobovaných z tepláren. K největším patří Pražská teplárenská soustavy se 160 000 připojenými domácnostmi, v Ostravě jich je na soustavě 95 000, přes 60 000 domácností v Pardubicích, Hradci Králové a Chrudimi zásobuje Elektrárna Opatovice. Brněnská soustava dodává teplo pro 50 000 domácností a v Plzni je na teplárnu napojeno 43 000. Následují severočeské soustavy měst Most a Litvínov se skoro 35 000 byty a soustavy měst Chomutov, Jirkov a Klášterec nad Ohří s 32 500 byty. Desítku uzavírají soustavy v Karviné (28 500), Českých Budějovicích (27 800) a Olomouci (25 000 bytů.)
- deset největších společností či skupin zásobuje dohromady přes 1 milion bytů…
To jsou téměř 3/4 všech teplem dálkově zásobovaných domácností. Nejvíce jich je připojených na Pražskou teplárenskou téměř 265 000. Druhá je skupina Veolia Energie ČR s 247 000 připojenými domácnostmi ve 14 městech, následována ČEZ Teplárenskou se 158 000 domácnostmi ve 40 městech a obcích. Teplárny Brno dodávají v moravské metropoli teplo pro více než 92 000 domácností a pro 81 000 domácností ve 14 městech připravují teplo společnosti skupiny MVV Energie CZ. Samozřejmě všechny uvedené společnosti dodávají teplo i ostatním odběratelům v lokalitě.
- dálkové zásobování teplem je u nás nejrozšířenější způsob vytápění…
Podle posledního Sčítání lidí, bytů a domů bylo u nás v roce 2011 obydleno 3 827 700 bytů, z toho více než 38, 1 % (1 485 300) jich získává teplo z tepláren, elektráren a ostatních kotelen. O něco méně - 37,7 % je domácností (1 470 000), které si vyrábějí teplo spalováním zemního plynu. Přes 9 % (300 000 domácností vyhřívá elektřina přímotopy, akumulačními zdroji a tepelnými čerpadly. Výrazně narostl i počet domácností topících dřevem na téměř 294 000 (7,6 %). Jediný způsob vytápění, který je na ústupu, jsou uhelná kamna a kotle (podíl 8,9 %), kde počet domácností od posledního sčítání klesl z 575 000 na 346 000.
- premiéru si dálkové zásobování teplem u nás odbylo v Ústí nad Labem...
Začalo to poruchou kotelny ve škole, kde je dnes muzeum. Přes ulici byla elektrárna. Její techniky napadlo přivést páru potrubím do topné soustavy školy. S tím ale nebyly zkušenosti a odvážný návrh narazil u radních na odpor. Starosta ale nakonec záměr prosadil a roku 1922 se provoz teplárny stal součástí městské elektrárny. Na parní síť dálkového vytápění se napojila škola, městské divadlo a lázně, později Masarykova nemocnice a většina veřejných budov ve středu města. Již tehdy bylo teplo z teplárny výhodné a „z ekonomických důvodů si ho nechali zavést i četní majitelé soukromých domů“ píše se doslova v historických análech města.
- v Brně stavěli teplárnu podle zkušeností z New Yorku...
V roce 1923 se průkopník teplárenství v českých zemích, profesor brněnské techniky Vladimír List vydal do New Yorku, aby novinku - dálkové vytápění - spatřil na vlastní oči. Podle historiků tam ale vůbec nemusel a mohl si ušetřit cestu přes Atlantik. Stačilo si udělat výlet do Ústí nad Labem, kde už rok elektrárna vytápěla školu a další městská zařízení. Roku 1926 přestavěla svoji elektrárnu v Holešovicích na teplárnu Praha a v roce 1930 se dočkalo i Brno. Za 20 měsíců zde byla podle newyorských postřehů profesora Lista jako zcela nové zařízení zprovozněna naše první teplárna. V Brně už ale od roku 1905 byla v provozu i první spalovna odpadu v Rakousko-Uhersku a dokonce spalováním odpadu vyráběla elektřinu.
