Dálkové vytápění - ekologické teplo bez starostí

Rozúčtování nákladů na teplo a teplou vodu

Způsob rozúčtování podle staré vyhlášky č. 372/2001 Sb. (platné do konce roku 2015 - rozúčtování obdržené v r. 2016).

Dodavatel tepla kalkuluje cenu v souladu s platnými cenovými předpisy, tedy v souladu se Zákonem o cenách č. 526/1990 Sb., a s cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu pro příslušný kalendářní rok. Cena tepla je věcně usměrňovaná. Do ceny lze tedy promítnout pouze daň z přidané hodnoty, zisk a především ekonomicky oprávněné náklady. Což rozhodně není například nový mercedes pro ředitele teplárny, jak se někteří ještě mylně domnívají.

Cena tepla na začátku a v průběhu roku je kalkulována jako předběžná. Až na konci roku se podle skutečné spotřeby tepla dopočítá jeho výsledná cena. Předběžná cena totiž vychází z předpokládaného množství dodaného tepla, ale na začátku roku nikdo neví, jak silná bude zima. Při vyšší spotřebě se stálé náklady rozdělí na více dodaných GJ tepla a cena může klesnout. V opačném případě při nižší spotřebě tepla může naopak jeho cena i stoupnout.

Pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele upravuje vyhláška 372/2001 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj. Rozúčtování tepla se provádí pomocí „poměrových měřidel“ - indikátorů topných nákladů (ITN), která se také nazývají rozdělovače topných nákladů (RTN), dále pomocí bytových a objektových kalorimetrů, nebo podle m2 vytápěné podlahové plochy.

Náklady na teplo na vytápění i teplo na ohřev vody se platí ve dvou částech, takzvané základní a spotřební složky.

Základní složka pro vytápění se může pohybovat mezi 40 až 50 % celkových nákladů. V praxi to znamená, že výše uvedený podíl nákladů se platí podle započitatelné podlahové plochy bytu. A to proto, že každý byt je vyhřívaný nejen svými radiátory, ale i prostupem tepla stěnami od sousedů. V bytě uprostřed domu by se tak topení mohlo vypnout, zatímco sousedé by topili o to intenzivněji. V této položce jsou také zahrnuty náklady na vytápění společných prostor v domě.
Započitatelná podlahová plocha je upravená podlahová plocha s ohledem na výšku a sklon stropu resp. vnitřní objem místností, na charakter využívání nebytových prostor, na polohu místnosti bez otopného tělesa ústředního vytápění vůči místnostem s otopnými tělesy ústředního vytápění, na výpočtovou vnitřní teplotu místnosti a na procházející neizolované potrubí rozvodu ústředního topení v místnostech bez otopného tělesa. Způsob promítnutí těchto vlivů na stanovení hodnoty započitatelné plochy je uveden v příloze č. 1 vyhlášky č. 372/2001 Sb.

Druhá část platby, tzv. spotřební složka nákladů, se rozpočítá podle výše náměrů měřičů tepla nebo indikátorů vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod. Ty zohledňují rozdílnou náročnost vytápěných místností danou jejich polohou a mají spravedlivěji rozdělit náklady. Například místnost, která má ze všech stran vytápěné prostory, mívá koeficient 1. Tomu, kdo má pokoj pod střechou v rohu domu, může koeficient, kterým se násobí náměr příslušné místnosti, dosáhnout hodnoty např. 0,5. Hodnoty koeficientů (korekcí) by měly být určeny na základě tepelných ztrát příslušných místností. U zateplených objektů bývá rozptyl koeficientů podstatně nižší. Mimo tohoto tzv. koeficientu polohy se mohou uplatnit i koeficienty Kc dle typů topných těles a další dle příslušné ČSN EN 834 (835).

U teplé vody je výše základní složky nákladů 30 % z celkových nákladů na ohřev a platí se podle podlahové plochy bytu. Základní složka v sobě zahrnuje náklady, které vznikají bez ohledu na velikost odběru teplé vody - představuje náklady na udržení parametrů teplé vody podle vyhlášky - teplota vody na výtoku u spotřebitele 45 až 60°C v době minimálně od 6 do 22 hodin mimo odběrné špičky. Pro dodržení těchto parametrů je nutné udržovat cirkulaci teplé užitkové vody mezi zdrojem a místem odběru. Základní složkou jsou tedy náklady na provoz technologie, zajišťující tuto cirkulaci v rozvodu. Pro rozúčtování základní složky mezi byty připojené ke společnému místu přípravy teplé vody se použije podíl podlahových ploch jednotlivých bytů. Podlahová plocha bytu je součet výměry všech místností bytu (vnitřních prostor v bytě) a používá se pro rozdělení základní části nákladů za poskytování teplé užitkové vody (TUV) tedy dodávku TUV do každého bytu.
Zbylých 70 % se rozúčtuje podle údajů vodoměru, případně podle počtu osob nahlášených v bytě.
Spotřební složka nákladů na tepelnou energii k přípravě teplé vody a náklady na dodávku pitné vody pro přípravu teplé vody a její odkanalizování se rozdělí poměrně podle měřícího zařízení nebo součtu hodnot z vodoměrů instalovaných u konečných spotřebitelů v bytech. Odráží skutečný poměr spotřeby teplé vody v jednotlivých bytech. Cena vody je tvořena platbou za odebrané množství studené vody a tepelné energie potřebné na její ohřev na stanovených 45 až 60 °C.

Vyúčtování nákladů na vytápění a na ohřev vody obsahuje 3 základní položky: náklady na teplo na vytápění, náklady na teplo na ohřev vody a náklady na samotnou vodu, která byla ohřáta. Odečty u konečných spotřebitelů provádí vlastník nejméně jednou ročně. Není-li možné určit odděleně náklady na vytápění a na ohřev vody např. dle měrné spotřeby energie a množství vody, dle hodnoty ohřevu v letním období atp., rozdělí se v těchto výjimečných případech celkové náklady poměrem 60 % na vytápění a 40 % na ohřev vody.

Ukázka vyúčtování nákladů za teplo a vodu v bytě

Popis jednotlivých položek se zobrazí po najetí kurzoru na konkrétní položku


Rozúčtování od roku 2016 (obdržíte v roce 2017) podle nové vyhlášky >>
Teplárenské sdružení České republiky